067
Volám sa Jakub a pod Tomášom už trénujem tretí rok. Krav Magu som si vybral úplnou náhodou a až do prvých tréningov som o nej nevedel takmer nič. Nikdy som nebol veľmi športový typ a aj keď som ako dieťa vyskúšal viacero športov, nič z toho ma nezaujalo natoľko, aby som pri tom ostal dlhodobejšie. Bojové športy ma síce lákali, ale nikdy som nenašiel odvahu niečo také vyskúšať. Keď som si teda v Prahe začal hľadať pohybovú aktivitu (aj preto, lebo nečinnosť popri štúdiu vysokej školy sa podpísala na mojej váhe), zaujali ma okrem iných reklamy na Krav Magu. Síce som sa našťastie nikdy nedostal do situácie, kde by som musel sebaobranu využiť, rád by som si po škole vyskúšal aj prácu lekára v záchranke a po rozhovoroch s budúcimi kolegami z radov lekárov aj záchranárov si myslím, že budem mať neskôr veľkú šancu svoje schopnosti z tréningov overiť v praxi. Aj vďaka tomu som sa nakoniec odhodlal prihlásiť na semester Krav Magy. Na prvý tréning som išiel s veľkou neistotou či vôbec budem na niečo také mať. Ako som veľmi rýchlo zistil, zvládnuť techniky sa skôr či neskôr podarilo každému. To, kde sme trpeli boli pravidelné rozcvičky a najmä závery tréningov, ktoré boli zamerané na zlepšenie našej fyzickej kondície. Dodnes si pamätám rána každú stredu, keď som musel v škole chodiť pešo do 3. poschodia, čo po utorkovom tréningu bolo veľmi bolestivé a namáhavé. Aj napriek tomu som na tréningy chodil čím ďalej tým radšej. Jednak kvôli super parte akou sme sa v gyme stali, a zároveň mi tréningy pomáhali neskutočne sa odreagovať od školy. Našťastie to netrvalo dlho a moje telo si zvyklo. Už po prvom mesiaci som cítil, že to, pri čom som ešte prednedávnom išiel vypustiť dušu a potichu nadával na trénera mi už nerobí taký problém. A ako sa postupne zvyšovala náročnosť tréningov, zlepšovala sa aj naša fyzička. Váha sa postupne vrátila na prijateľné hodnoty a hlavne sa sám cítim oveľa lepšie. Mám stále kopec energie a ešte sa mi nestalo, že by som sa pri bežnom dni v škole a práci fyzicky vyčerpal. Myslím, že som na tréningoch získal kondíciu veľmi dobre využiteľnú mimo telocvične. Samozrejme najväčšiu časť tréningov venujeme vždy technikám. Každú techniku, každý úder, obranu atď. si vždy najskôr skúšame sami a neskôr sa ju snažíme preniesť do reálnych situácií. Tu prichádza na rad cvičenie vo dvojiciach, kde jeden hrá úlohu útočníka a druhý sa bráni. Zo začiatku robíme celú techniku pomaly a s minimom sily, aby sme vychytali technické nedostatky a postupne prejdeme na reálne, rýchle útoky. Aj napriek veľkému dôrazu na reálnosť útoku sú zranenia výnimočné a za celé obdobie čo trénujem som žiadne vážnejšie nezažil. Po mojich skúsenostiach môžem Krav Magu každému len doporučiť. Či už ako antistresovú aktivitu na voľné večery alebo ako tréning na zlepšenie kondície, určite nebudete ľutovať.

číst více

037
Většina mých známých byla překvapena, když jsem se dala na krav magu, neboť celý život jsem se závodně věnovala moderní a estetické skupinové gymnastice. Od ladného elegantního pohybu, kde narovnaná záda a ramena dole jsou základem, k tvrdé síle, kde do vás naopak hučí, že ramena musíte držet u brady za každou cenu, je to celkem skok. A přesto to byl pro mě krok správným směrem. Odmala mě totiž lákala bojová umění (karate, kung-fu, taekwondo…), ale kvůli gymnastickému vytížení na ně zkrátka nebyl čas.

O krav maze jsem slyšela již dříve, nikdy jsem se o ni ale hlouběji nezajímala. Zlom nastal na konci roku 2013, kdy jsme slavili Silvestra s kamarády na chatě. Jeden z nich se krav maze věnoval. Zaujalo mě to a poprosila jsem ho, jestli by mi něco z toho neukázal. Z prvotních nesmělých sebeobranných technik se strhl krutý boj, kdy jsme se prý po zemi váleli takovou rychlostí, že kamarádi nebyli s to rozeznat, kdo je kdo. Ráno jsem se sice probudila s takovými modřinami, že jsem vypadala jako dítě pravidelně týrané přinejmenším všemi členy rodiny, ale v sobě jsem měla neuvěřitelně uspokojivý pocit a věděla jsem, že to je TO, co chci dělat. Proto jsem neváhala a hned v lednu po návratu do Prahy jsem zjišťovala, kam se můžu jít zapsat, přičemž jsem do toho uvrtala ještě svoji kolegyni. Trénujeme spolu pod vedením Tomáše Bezuchy v Krav Maga Zone a v lednu to budou dva roky.

Největší pokrok na sobě pozorujete během prvních dvou měsíců, kdy vám připadá, že ještě jeden další měsíc a E-level máte v kapse. Ovšem jen do té doby, než uvidíte trénovat pokročilé! To vám pak spadne brada a zjistíte, že vaše dovednosti jsou teprve v plenkách, ale o to více vás namotivují k dalšímu trénování, protože tohle přece chcete taky umět. Takovou frajersky vypadající vychytávku jako loket z otočky se zkrátka chcete naučit!

Ale teď vážně. Jakmile se ostatní dozví, že děláte krav magu, mají na vás tisíce otázek. První například, proč jste se rozhodli právě pro tento „sport“. Vždyť ani nemá žádná pravidla, údery jsou neférové a nedá se v něm závodit. Na to jim odvětím, že krav maga není klasický sport, ve kterém soutěžíte, někoho porážíte a vítězíte. Krav maga je v první řadě sebeobranný systém, který vám má pomoci přežít. Nic víc v tom nehledejte. Také se často setkávám s negativním postojem, že krav maga vychovává agresivní rváče, kteří jakýkoli konflikt okamžitě řeší bitkou. Opak je ovšem pravdou. Na prvních lekcích krav magy jsme se dozvěděli pár základních pravidel:
1) Pokus se nejprve spor vyřešit slovně, snaž se za každou cenu uklidnit situaci.
2) Pokud to jde, zdrhej a nehraj si na hrdinu.
3) Přepadne-li tě někdo a chce tvoje peníze, přičemž ti vyhrožuje třeba nožem, v klidu mu ty peníze dej. Nestojí ti za to, abys kvůli nim přišel o život.
Tato pravidla indikují, že se nejedná vždy nutně o nelítostný boj plný „neférových úderů“ (rozkrok, oči, krk), ale že nás krav maga mimo jiné učí také rozumnému, klidnému uvažování a co nejstřízlivějšímu vyhodnocování situace.

Druhou nejčastější otázkou je: „A myslíš, že by ses dokázala ubránit?“ Na to nejsem schopna odpovědět, protože jsem se díkybohu zatím v takové situaci neocitla. Možná ano, možná ne. Co jsem ale schopna s určitostí říct, je to, že mám mnohonásobně větší šanci se ubránit, než jsem měla dříve. A to není úplně marné.

To je také jeden z důvodů, proč se krav maze věnuji. Od té doby, co trénuji, se po ulicích pohybuji značně sebevědoměji. Člověk si připadá, že z něj vyzařuje jakási skrytá hrozba, která ostatní odrazuje od toho, aby si na vás něco zkusili (i když já prý při své výšce vypadám spíše komicky, když se snažím tvářit výhrůžně, jak mi hned sdělil můj bratr). Na druhou stranu, po těch nekončících drilech, které vám zdokonalují postřeh a učí vás předvídat, se z vás postupně stane více či méně paranoidní osoba, která neustále očekává útok z jakékoli strany. Podezřele se koukáte i na batole v kočárku dumlající dudlík. Mluvím samozřejmě s nadsázkou! Ale trochu to na sobě pozoruji a mí kamarádi také a občas se mi kvůli tomu smějí. Že prý jsem paranoik, který určitě spí s nožem pod polštářem. Tak daleko jsem to sice nedopracovala, ale já jim vždycky říkám, že raději být připravený, než zaskočený, což se snadno může stát osudným.

Mým cílem a vlastně dalším z důvodů, proč jsem s krav magou začala, je umět ochránit třetí osobu. Nemyslím tím dělat osobní ochranku Schwarzenbergovi a obětavě se vrhat před letící kulky. Mám na mysli být schopná ochránit ty, na kterých mi záleží. K čemu mi je, že se budu umět ubránit, když svým blízkým v ohrožení umět pomoct nebudu? Zvláště aktuální je to pro ty, kteří mají rodinu a malé děti, a myšlenka, že jim někdo ublíží, je pro ně neúnosná.

Závěrem bych jen chtěla říct, že pokud máte podobné smýšlení jako já, neváhejte a začněte s krav magou co nejdříve, nebudete litovat. A pokud vám nejde o to se naučit bránit, ale chcete třeba jen nabrat svaly a zlepšit kondičku, garantuju vám, že to zabírá lépe než kdejaká posilovna. Ovšem musíte počítat s tím, že z tréninků se budete plazit po čtyřech. Kida!

číst více

matyas (1)
Moje cesta ke krav maze byla docela klikatá. Když mi bylo asi dvacet, začal jsem se poohlížet po novém sportu. Předtím jsem na střední několik let šermoval, dělal pár let tance, občas fotbal s kamarády, ale vždycky mě lákala sebeobrana. Jen jsem moc nevěřil, že na nějakou budu mít – svalů se na mně nikdy moc nenašlo. První pokus proběhl v prváku, kde jsem si zapsal dva semestry sebeobrany. První vycházela z aikida a docela mě to bavilo – páky, vyproštění z úchopů a tak. Ale chyběly obrany proti úderům – za čtyři měsíce jsem se nedozvěděl, co dělat, když vám letí pěst na obličej. Další semestr bylo karate, to jsem ale zabalil po pár trénincích. Až moc japonštiny, až moc filosofie, desetkrát za trénink se něčemu klanět – to mi fakt nesedlo. Začal jsem projíždět fóra na internetu a ze všech víceméně vyplývalo, že pro sebeobranu je nejúčinnější něco ve stylu thai boxu nebo právě krav maga. Na thai box jsem si nevěřil fyzicky, ale krav maga mě zaujala právě tím, že je „pro každého“. To, že existuje víc federací a že jsou mezi nimi rozdíly, jsem tehdy naprosto neřešil – zkrátka jsem si vybral, co bylo nejblíž.

Začátky(2011) byly klasika – na tréninku člověk nechá plíce, druhý den sotva vyjde schody, ale stejně ho to hrozně baví. Byli jsme docela různorodá směska, pár zkušenějších bojovníků, většina naprostých nováčků, malí, velcí, tlustí, hubení, holky i kluci… Myslím, že každý sám brzo zjistí, jaký styl boje mu vyhovuje – někdo je na sílu, někdo na rychlost, někdo je dříč a piluje techniku. Já neměl ani jedno – moje jediná šance byla soupeře překvapit a jít trochu zákeřně, a na to je krav maga fajn.

matyas (2)
Nejužitečnější bylo povídání o tom, co dělat před bojem a jak se mu vyhnout. Ne vždycky člověk může zdrhnout (jako vedoucí skautů prostě nemůžete prásknout do bot, když za vámi stojí dvacet dětí), ale umět rozpoznat blížící se konflikt a včas ho uklidnit je k nezaplacení. Jednou na mě na parkovišti nařachanej magor vytáhl baseballku – stačilo udělat pár kroků směrem k němu, tvářit se klidně a rozhodně a znejistěl, protože od neozbrojené oběti jinou reakci než ustrašený ústup nečekal. Ubránil bych se, kdyby mě tou holí začal mlátit? Těžko říct. Ale on to nevěděl a i díky tomu celá situace dopadla nejlépe, jak mohla – bez jediné rány.

Tréninky jsou jinak příjemně uklidňující. Někdo tvrdí, že se z člověka stane agresivní rváč, ale podle mě je to přesně naopak. Lidi mají agresi tak nějak v sobě, někdo víc, někdo míň. Ale když se na tréninku vymlátím do lapy, do pytle nebo do zkušeného omláceného kamaráda, jezdím domů s čistou hlavou a super náladou.

Kvůli pobytu v zahraničí jsem si od tréninků dal roční pauzu. V cizině jsem přičichl k boxu, kickboxu a dokonce capoeiře, ale za pár měsíců toho člověk moc nestihne. Stejně jsem nejvíc chodil na tamní krav magu. Trenér byl mistr světa v thai boxu, což se bohužel projevovalo spíš na jeho egu než na kvalitě tréninků. Rozhodně ale jsem za tyhle zkušenosti rád. Každý by měl vyzkoušet pár stylů, trenérů a kolektivů, aby našel to, co mu opravdu sedne. O to jednodušeji se mi pak vracelo domů!

Pokud někdo uvažuje o sebeobraně, krav magu můžu určitě doporučit a pro Krav Maga Zone to platí dvojnásob. Spíš ale radím dát na vlastní hlavu, něco vyzkoušet, zajít na pár tréninků a klidně i k různým trenérům, aby měl člověk srovnání. Neexistuje žádná univerzální metoda, jak a co trénovat, takže ideální je se nebát a zkoušet to. A nemít strach – všichni jednou začínali, někdo v šestnácti, někdo v padesáti, takže trenéři i spolubojovníci budou určitě mít pochopení. Nejtěžší je překousnout vlastní pohodlnost, přestat hledat výmluvy a dokopat se na první trénink. Pak jde jen o to, jestli vás to baví dělat a jestli se chcete zlepšovat.

číst více

10
Odmala jsem se věnoval mnoha sportům. Vystřídal jsem závodně fotbal a basketbal, v pubertě jsem pak začal přidávat individuální sporty z řad bojových umění a sportů, což mělo ještě dlouholetý vývoj, než jsem se dostal na první trénink krav magy. Hlavní důvod spočíval především v tom, že ve chvíli, kdy jsem začal experimentovat s bojovými sporty, se krav maga v ČR ještě necvičila.

Když jsem stárnul a mé sportovní ambice se zmenšily, začal jsem hledat jiný než závodní smysl. Sebeobrana byla vždy jeden z důvodů, proč jsem do prostředí bojových umění a sportů vstoupil, ale s poklesem sportovních ambicí se stala jedním z mých hlavních důvodů cvičení. A protože krav maga se v té době už nesla na vlně světové popularity, rozhodl jsem se pro vyzkoušení tohoto systému.

Můj první zážitek s krav magou má hořkou příchuť. Využil jsem internetové akce a zkusil první trénink zdarma s instruktory krav magy. Vzhledem k mým dlouholetým zkušenostem z bojových umění a sportů pod vedením takových trenérů, jako jsou v kyokushinkai například Honza Soukup nebo Tomáš Vik nebo v MMA Khru Petr Macháček, Míra Šafra a další, mne překvapila úroveň instruktorů.

13 Asi jsem z marketingových kampaní čekal „ostřejší“ chlapíky s hlubší znalostí základních technik úderů a kopů. Při prvním tréninku, kde došlo na vysvětlování těchto základních technik, jsem nestačil zírat, co a jak se učí. Neotevřenost instruktorů k jiným technikám, než jaké znali sami, mne zarazila ještě víc a na delší čas jsem na krav magu zanevřel.

Po nějakém čase jsem dostal dobré reference na trenéra a dnes již kamaráda Tomáše Bezuchu. Slovo dalo slovo a já po čase zašel na trénink jedné z jeho prvních skupin. Zde se rozplynula i poslední hořkost z předchozí zkušenosti a přesto, že jsem měl startovací dovednosti jinde než většina trénujících, jsem si cvičení dokonale užíval. Po čase jsem začal cítit rozdíly, které mi u krav magy přirostly k srdci. Především se jedná o systémovou otevřenost a dynamičnost, což vede k permanentnímu zdokonalování a posouvání dopředu.

Musím říct, že první období tréninků pro mě moc náročné nebylo. Sice jsem nastoupil do rozjetého vlaku, ale v podstatě jsem jen přeskočil ze stejně jedoucího vlaku na druhý. Základy a techniky, které jsem už roky driloval, se opakovaly, a proto pro mě nebylo těžké se zapojit. Přínos do získávání dalšího zdravého sebevědomí či případné nové pocity většího bezpečí se u mě také nedostavily, což souvisí s roky cvičení v předchozích letech. Hlavní důvody pro setrvání u cvičení pro mě jsou v rozvoji systému, jeho efektivitě a skvělé partě lidí, která se nám časem vytvořila. To vše hodně souvisí s Tomášem, který do cvičení vkládá vše, vytváří skvělé zázemí, neustále se sám dál vzdělává a nám své znalosti a zkušenosti rád předává.

číst více

martinc1
Nikdy jsem nebyl chlap jako hora. Nejvíce mě charakterizovalo přirovnání „obléknuté kopí“. Při sportech jako atletika a lezení mi to vůbec nevadilo. Jsem městské děcko, takže sem tam se v mém životě vyskytla nějaká problémová situace, ale nešlo o nic nic, co by nešlo vyřešit sprintem nebo přelezením překážky. Začalo mi ovšem vrtat hlavou, co bych měl dělat, když nebude možnost použít ani jedno nebo nebudu sám. Jsem skautský vedoucí a se skupinou dětí těžko někam utečete. V minulosti jsem už zkoušel třeba budo a karate, ale buď jsem tomu nedal moc času, nebo bych v případě středověkého šermu potřeboval, aby útočník chvilku počkal, než si opatřím nějakou tu haluzku.

Proto jsem se začal poohlížet po něčem, co by mě oslovilo. Atraktivita bojových umění pro mě spočívala hlavně v praktičnosti a funkci. V mém okolí byli dva kamarádi, kteří začali chodit k Tomáši Bezuchovi na krav magu. Na začátku byli nadšení a postupem času to nijak neopadalo, jen o tom nemluvili tak často. Moji pozornost zaujalo, že jeden z nich techniky použil při práci (záchranář vs. opilec). Povídal jsem si s nimi o náplni tréninků, ukazovali mi techniky a čeho se snaží docílit. Proto jsem se rozhodl to zkusit.

K začátku se patří říct pár hezkých slov, ale při té dřině jsem nemohl ani mluvit. Po delší době jsem začal používat svaly a bylo to znát. První měsíc jsem byl zmožený a zničený, a co mě překvapilo, také spokojený a nadšený. Zajímavé, že? Říkáte si, že už nemůžete, a tak to jde pořád dokola, než zjistíte, že jste na konci tělocvičny a máte hotovo. Ale vyplatilo se. Po měsíci až dvou pilné docházky jsem zjistil, že se mi cvičí snadněji, dech už občas mám a vydržím celý trénink. Ostatní vám pomáhají a vysvětlí, co a jak máte dělat nebo nedělat. V mém případě byli nejspíš dost shovívaví, co se ran týče, než jsem se naučil správně krýt.

martinc3
Složení tréninků bylo dost jednoznačné. Na začátku posílit, aby se sebou člověk mohl něco dělat, a spousta drilu chůze a základních úderů (zvedáky, háky a direkty). Později se přidávaly techniky. Můj největší postrach byla a stále je obrana proti noži. Povzbudivé bylo zjištění, že když dělám vše dobře, tak se ubráním i o dvacet kilo těžšímu chlapovi. K mým oblíbeným technikám se řadí kombinace úderů a chvatů, po kterých soupeř leží na zemi a mám nad ním bezpečnou kontrolu. Techniky a sparringy jsou dost vyvážené. Při sparringu jsem se naučil opravdu hodně. Ale dokud jsem neuměl techniku, nevydržel jsem moc dlouho. Je potřeba používat nejen svaly, ale i mozek.

Samotné tréninky jsou rozmanité. Na začátku rozehřátí, pak protažení a potom buď dril, nebo technika. Ke konci nějaké to zápasení nebo posilování. Trenér mezi námi během tréninku chodí a opravuje nás. Radí nám a chválí nás, když je za co.

A co mi ten čas v Krav Maga Zone dal? Už nevypadám jako obléknuté kopí; povýšil jsem na „chudého příbuzného“. Mám pocit bezpečí a možnost se bránit někde venku. Tréninky se dost blíží k praxi a člověk pak není tak překvapený, když se něco blíží. Zatím jsem nemusel nic z toho použít, ale raději se to naučím a nebudu muset používat, než abych to neuměl a potřeboval se bránit. Dal mi také nové přátele a partu lidí, co se mnou sdílí stejnou potřebu se bránit a ubránit. Kromě toho mi přinesl i možnost „vymlátit se“, uvolnit se z každodenního shonu a naučit se něco nového. Nedělejte si ale iluze, že po roce budete umět všechno a nejlíp (budete umět spoustu a dobře). Vždycky je kam se posunout!

číst více

petrskoch (2)
Odmala jsem se věnoval čas od času nějakému sportu: karate, plavání, veslování, fitness, kickboxu… Vyrůstal jsem napůl na pražském sídlišti a napůl na vesnici kousek za Prahou v době, kdy nejlepší elektronika, která by nás udržela doma na zadku, byla barevná televize. Převážnou část dětství jsem tedy strávil venku na kole nebo jen tak pěšmo. Pohyb mi nebyl nikdy cizí.

V jednom ze svých vzácných období bez sportu jsem se dozvěděl o možnosti chodit na sebeobranu, mně v té době nic neříkající krav magu. Jelikož se mi vždy bojová umění líbila (i když, jak jsem pak zjistil, krav maga přímo bojové umění není) a hlásili se také dva mí přátelé, neváhal jsem a přihlásil se. Hned od začátku mě tréninky bavily. Překvapilo mě, že nezáleží jen na správných pohybech, abych fyzicky odrazil útočníka, ale i na psychické stránce, kdy se naučíte rozpoznat blížící se potenciální konflikt, vědět, co v tu chvíli dělat, jak se zachovat či naopak nezachovat. Ostatně to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl pro sebeobranu a ne nějaký bojový systém. Často jsem se totiž dostával do různých konfliktních situací, ať už verbálních nebo fyzických (naštěstí ne jako hlavní účastník) a upřímně řečeno jsem nevěděl, co mám v těch chvílích dělat. Velmi mě to stresovalo a samozřejmě jsem z toho měl strach. Nemám a nikdy jsem neměl potřebu se rvát, chtěl jsem se vždy jen umět ubránit a vědět, jak v dané situaci reagovat nebo alespoň umět dát najevo, že to se o to pokouším, protože to už je 50 % techniky sebeobrany.

Je to něco, co vám dodá odvahu a sebevědomí. Sebevědomí, které nehraje roli jen na „bojišti“, ale i v běžném životě. I tak to opravdu funguje. Součástí tréninků je právě i práce se sebevědomím a egem, což velice oceňuji. Dle mého názoru je to velice důležitá část trénování, aby z vás nebyla jen „dutá mlátička“. Musíte totiž umět se nejen ubránit, ale i v případě nutnosti ránu dát. Líbí se mi, že součástí výuky jsou různé údery či kopy, jež mají prapůvod v boxu či thai boxu.

petrskoch (1)
Ostatně z toho vychází původ krav magy – výběr těch nejúčinnějších a relativně jednoduchých technik různých systémů bojového umění a sportu. Z toho důvodu může krav magu začít dělat dle mého názoru kdokoli, v jakémkoliv věku i bez předešlých znalostí bojových umění. Už od začátku se učíte velmi účinné techniky fungující v reálném světě. Nácvik takových technik a taktického myšlení či simulace stresových a dalších reálných situací jsou nedílnou součástí hodin krav magy.

Osobně mám nejradši dvě techniky trénování: Obranu proti více útočníkům (2 – 4), útočících např. úderem, kopem, škrcením nebo nožem naráz, a obranu proti více útočníkům (třeba i patnácti) stojícím kolem vás, kdy vždy jeden z nich, vám neznámý (a také neviditelný, protože před útokem máte zavřené oči), proti vám zaútočí libovolným stylem. Toto se totiž nejvíce blíží opravdové realitě a ne ringu, kde jsou daná pravidla a jde jeden proti jednomu.

petrskoch (3)
Je jasné, že krav maga není a nemůže být řešením všech situací. Přesto, i kdyby alespoň jednou někomu pomohla, pak stojí za to ji trénovat… A také je to prima odreagování od všedních starostí. Seznámíte se s novými lidmi, navážete nová přátelství a v neposlední řadě uděláte něco pro své zdraví a tělo.

číst více