Odmala jsem se věnoval mnoha sportům. Vystřídal jsem závodně fotbal a basketbal, v pubertě jsem pak začal přidávat individuální sporty z řad bojových umění a sportů, což mělo ještě dlouholetý vývoj, než jsem se dostal na první trénink krav magy. Hlavní důvod spočíval především v tom, že ve chvíli, kdy jsem začal experimentovat s bojovými sporty, se krav maga v ČR ještě necvičila.
Když jsem stárnul a mé sportovní ambice se zmenšily, začal jsem hledat jiný než závodní smysl. Sebeobrana byla vždy jeden z důvodů, proč jsem do prostředí bojových umění a sportů vstoupil, ale s poklesem sportovních ambicí se stala jedním z mých hlavních důvodů cvičení. A protože krav maga se v té době už nesla na vlně světové popularity, rozhodl jsem se pro vyzkoušení tohoto systému.
Můj první zážitek s krav magou má hořkou příchuť. Využil jsem internetové akce a zkusil první trénink zdarma s instruktory krav magy. Vzhledem k mým dlouholetým zkušenostem z bojových umění a sportů pod vedením takových trenérů, jako jsou v kyokushinkai například Honza Soukup nebo Tomáš Vik nebo v MMA Khru Petr Macháček, Míra Šafra a další, mne překvapila úroveň instruktorů.
Asi jsem z marketingových kampaní čekal „ostřejší“ chlapíky s hlubší znalostí základních technik úderů a kopů. Při prvním tréninku, kde došlo na vysvětlování těchto základních technik, jsem nestačil zírat, co a jak se učí. Neotevřenost instruktorů k jiným technikám, než jaké znali sami, mne zarazila ještě víc a na delší čas jsem na krav magu zanevřel.
Po nějakém čase jsem dostal dobré reference na trenéra a dnes již kamaráda Tomáše Bezuchu. Slovo dalo slovo a já po čase zašel na trénink jedné z jeho prvních skupin. Zde se rozplynula i poslední hořkost z předchozí zkušenosti a přesto, že jsem měl startovací dovednosti jinde než většina trénujících, jsem si cvičení dokonale užíval. Po čase jsem začal cítit rozdíly, které mi u krav magy přirostly k srdci. Především se jedná o systémovou otevřenost a dynamičnost, což vede k permanentnímu zdokonalování a posouvání dopředu.
Musím říct, že první období tréninků pro mě moc náročné nebylo. Sice jsem nastoupil do rozjetého vlaku, ale v podstatě jsem jen přeskočil ze stejně jedoucího vlaku na druhý. Základy a techniky, které jsem už roky driloval, se opakovaly, a proto pro mě nebylo těžké se zapojit. Přínos do získávání dalšího zdravého sebevědomí či případné nové pocity většího bezpečí se u mě také nedostavily, což souvisí s roky cvičení v předchozích letech. Hlavní důvody pro setrvání u cvičení pro mě jsou v rozvoji systému, jeho efektivitě a skvělé partě lidí, která se nám časem vytvořila. To vše hodně souvisí s Tomášem, který do cvičení vkládá vše, vytváří skvělé zázemí, neustále se sám dál vzdělává a nám své znalosti a zkušenosti rád předává.